Trist – Vábení pokojné tmy

Tak nám opět udeřily třeskuté mrazy, což nemohlo ponechati moji duševně rozervanou existanci chladnou, a tak jsem opět podlehl vábení pokojné tmy, těm opojným chvílím prožitků všeobjímající nicoty a zmaru v nekonečné hloubi černočerného lesa, bezcílně bloudě v širavých dálavách chladem sevřeného hvozdu, obklopen mlčícími stíny velikánů, jejichž pokroucené větve se sklání k zemi jako pařáty monster s úmyslem mě – tak zcela bezbraného a napospas oddaného – zardousiti. Sám tak nicoten v nehostinné divočině, pln úzkosti a strachu o svoji duševní integritu a holou existenci, přesto naplněn neskonalým pocitem povznášející blaženosti a nepoznané rozkoše. Rozkoše z všeobjímající mrazivé temnoty, jíž jsem byl předurčen a jen v níž může být můj osud završen. Všude okolo rozhoštěné zlověstné ticho, jen pod nohami šustí zetlelé listí a poprašek sněhu, v tomto mementu zkázy moje nicotnost plně odevzdána kruté náruči Matky přírody jest. Tyto chvíle jsou naprosto povznášející, jejich démonická posvátnost vrývá do duše každého smrtelníka respekt a pokoru před mocnostmi a entitami převyšujícími naše chápání a já ve své holé krutosti a surovosti konečně poznávám pravdivost prastarého moudra mých předků, že "mráz a temnota člověku zhoubou jsou, avšak jen z mrazu a temnoty je člověk živ" K tomuto velkolepě syrově monotónnímu černotemnému opusu plnému zmaru a beznaděje jsem dodal atmosféru klipem z vlastního putování. Vydatný prožitek a chvíle extáze duševní melancholie přeji. Váš souputník na cestě Temnotou, El Mordor ... teda Magor.